Sexuální poruchy u žen

Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Sexuální poruchy u žen

Sexuální chování je prapůvodní lidskou vlastností, protože bez něho by nebylo možné přežitá lidstva na této planetě. Jde o soubor vlastností a prožitků, které každého člověka vedou nejen k hledání a uspokojování vlastních sobeckých potřeb, ale nutí jej současně brát ohled na ostatní, ať již na sexuálního partnera či partnerku, nebo na možné početí dítěte. Sexuální život do značné míry spoluurčuje kvalitu lidského života. Je tomu tak proto, že sexualita je vydatným zdrojem kladných i záporných citů a zkušeností.

Základní jednotkou pro sexuální chování je nepochybně pár. Proto při popisu lidské sexuality nikdy nevystačíme s omezením na psychické a tělesné sexuální vlastnosti jediného individua. Vždy je třeba kromě anatomických a funkčních předpokladů jednotlivce hodnotit také obtížně uchopitelnou vlastnost navazovat a udržet uspokojivé a dostatečné stálé párové vztahy.

Ženská sexuální role již tradičně není spojována s většími nároky na pohlavní výkonnost, než role mužská. Není sporu o tom, že muži jsou podnikavější a aktivnější než ženy. Ženě se v tradičním modelu přisuzuje pasivní role poskytovatelky sexuálního potěšení. Tomuto pasivnímu stereotypu ženské sexuální role odpovídá vysoká zátěž, kterou pro ženu představuje plození potomstva. Až v posledním století se postupně ženy emancipují od rozmnožovací zátěže. Více se užívá antikoncepce a pronikavě klesá porodnost, a tím i zátěž žen rozením dětí a péčí o ně. S rostoucí emancipací se objevují nová a vyšší očekávání žen ve vztahu k vlastnímu pohlavnímu životu. Objevují se také častěji sexuální poruchy, se kterými se ženy obracejí na lékaře.